Ropa je krev války

V roce 1938 se v Německu vyprodukovalo jen něco málo přes půl milionu tun ropy. Výroba syntetického leteckého a motorového benzínu, motorové nafty a mazacích olejů dosáhla 1,6 mil. tun (velmi zhruba ekvivalentní 16 mil. tun ropy). Dovoz činil 5,7 mil. tun. Celkově Německo pokrylo přibližně 70 % svých mírových potřeb z vnitřních zdrojů.

Problémy s palivem začaly v květnu 1944, kdy spojenci zahájili silný útok na továrny na syntetická paliva ve středním Německu. V těchto závodech se tehdy vyrobilo 5,7 milionu tun ropných produktů. Operace z roku 1945 byly prováděny v podmínkách akutního nedostatku paliva.

Aby mohlo Německo vést válku, muselo mít spojence schopné poskytnout mu tuto ropu.

Za prvé, toto je Maďarsko.

Maďarská armáda byla dobře vyzbrojená a vycvičená, ale velmi malá a o válku proti SSSR se příliš nezajímala. Nebyla to armáda, kterou Hitler od Maďarů potřeboval, ale ropa. Právě proto, aby uchlácholil admirála Horthyho, dal Hitler po „rozsekání“ Československa Zakarpatí Maďarsku.

V roce 1943 se v Maďarsku vyrobilo 800 tisíc tun ropy. Po operaci Rudé armády na Balatonu zůstaly Wehrmacht a Luftwaffe konečně bez benzínu.

Za druhé, toto je Rumunsko.

Naopak, rumunská armáda byla k ničemu (jak se ukázalo v Oděse a Stalingradu) a Antonescovy geopolitické choutky byly příliš velké.

Ale… Rumunsko mělo ropu. Produkce byla asi 6 milionů tun ročně. Do Německa bylo dodáno 1 až 1,8 milionu tun ropy.

Za třetí, toto je… Španělsko.

Hitler odmítl, aby se Franco stal spojencem Německa a získal svůj podíl na drancování SSSR. A důvodem nebyla vojenská impotence této země (ostatně španělská armáda není o nic horší než ta rumunská). Právě neutrální Španělsko bylo ropným centrem Třetí říše. Až do samého konce války Německo dostávalo venezuelskou ropu produkovanou American Standard Oil přes Španělsko. Celkově Německo reexportovalo asi 300 tisíc tun ropy a/nebo ropných produktů ze Španělska (různí autoři zde uvádějí různé údaje).

Invaze do SSSR podle vzpomínek sledovala i cíl získat přístup k ropě z Baku a Grozného (důvodů bylo samozřejmě více, ale i ten byl přítomen).

Sovětský svaz produkoval v roce 1940 přes 30 milionů tun ropy. V letech 1940-41 dodal SSSR do Německa asi 900 tisíc tun ropy a ropných produktů. Kromě toho v důsledku kampaně na Západě v roce 1940 Němci zachytili 745 tisíc tun paliva, podle výsledků kampaně z roku 1941 (to byl hlavně SSSR) – 112 tisíc tun. Němci také obsadili malá ložiska ve Francii a Polsku.

Mimochodem, zhruba řečeno, Rudá armáda během válečných let spotřebovala asi 135 milionů tun ropy (zhruba 15 milionů tun ropy dodali spojenci, především vysoko- oktanový letecký benzín, jehož podíl na plnění potřeb sovětského letectva byl čtvrtinový až třetinový).

Potřeba zásobovat Německo ropou se promítla i do vojenské strategie – obsazení Krymu zaručovalo spolehlivé dodávky rumunského benzínu pro útok na Moskvu a čerpací stanice ropy Groznyj rýsoval se za Donem.

Význam ropných produktů se v naší době nezměnil. Bez motorové nafty a benzínu není možné provádět žádné operace v moderní válce.