Yana Enzhaeva, „Sýr může nahradit snídani, oběd a večeři“

Herečka se vyznala ze své lásky k sýru a prozradila, jak správně vařit steak z lososa.

Herečka (hrála ve filmech jako „Love Spell. Black Wedding“, „Bloodhound“, „Molodezhka“, „Shameless“, „Hotel Eleon“, „Sparta“, „Easy „Je možné být mladý?“) je jasným představitelem nové kreativní generace, která žije podle svých vlastních pravidel, aniž by se na nikoho ohlížela. Herečka neakceptuje žádná omezení, včetně těch, která se týkají výživy: jí, co jí chutná, diety považuje za násilí proti tělu. A upřímně přiznává, že často dává přednost návštěvě kavárny nebo restaurace než večer u plotny. Mluvili jsme s Yanou o kulinářských zvycích a preferencích.

— Yano, vypadáš skvěle. Pravděpodobně držte prst na tepu a sledujte svou výživu?

—Začal jsem sledovat svůj jídelníček dávno předtím, než se stal mainstreamem. V životě jsem však žádnou dietu nedržela, jelikož to považuji za násilí na těle. Vždy jím, co chci, ale je tu jedna malá výjimka: za žádných okolností nejím nekvalitní produkty a také jídla, která mi po jejich konzumaci těžknou. Je pro mě velmi důležité nepociťovat vnitřní tíhu, protože chci být mobilní a lehký.

— Jsou ale na vašem seznamu nějaké potraviny nebo pokrmy, bez kterých není život sladký?

—Nemohu žít bez sýra. A jím hodně sýrů, všech různých druhů a odrůd. Sýr mi může nahradit snídani, oběd a večeři.

—Co se vám ještě líbí?

— Ovoce a zeleninu miluji, protože zaprvé se s nimi snadno nasytíte a zadruhé po nich necítíte stejnou tíhu v žaludku. V poslední době z nějakého důvodu hodně jím mango, v jakékoli podobě, v jakýchkoli pokrmech. Dokážu ho vstřebat v neuvěřitelném množství! Sušené a čerstvé fíky taky prostě miluju, ale důležité je, aby byly zralé a sladké. V létě vždycky jím třešně a meruňky. Zelenina mi je lhostejná, ale salát z okurek, rajčat a bylinek si vždy rád dám. Mám ráda avokádo, můžu ho jíst i bez soli a dresinku a cítím se skvěle! Miluji ořechy a sušené ovoce. Piji hodně vody. A káva bohužel, protože to není nejzdravější zvyk. Mimochodem, piju jen kávu se sójovým mlékem. A také si nemohu odepřít pečivo. Miluji mouku a šílím do všech druhů vynikajících buchet. Na druhou stranu se na sebe podívám do zrcadla a pochopím, že jsem v dobré kondici a zatím můžu jíst housky (smích).

—Jaké produkty tvoří vaše strategické zásoby?

— V mé kuchyni je samozřejmě vždy několik druhů sýrů – a čím více, tím lépe. Vždy se najdou ořechy, které balím a skladuji ve sklenicích. Všechny druhy proteinových a cereálních tyčinek, proteinové sušenky a trocha zdravé čokolády. Určitě si dejte rostlinné mléko: sójové, sójové s banánem nebo oříškové. Je tam hodně kávy a nějaké ovoce. Můžete žít bez všeho ostatního, ale nemůžete žít bez těchto produktů vůbec.

— Zajímalo by mě, jakou kuchyni máte nejraději?

— Gruzínskou kuchyni zbožňuji, miluji na ní doslova všechno! A zatím jsem nenašel nic chutnějšího než gruzínskou kuchyni.

— Říká se, že abyste mohli ochutnat pravou gruzínskou kuchyni, musíte dobrou restauraci dlouho hledat. Je to opravdu pravda?

— Nevím, jak taková místa hledat. Když cestuji, chodím z rozmaru do kaváren a restaurací a zatím mě intuice nikdy nezklamala. Všude jsem měl chutné jídlo a vždy jsem si užíval dobré služby. Myslím, že jsem měl v tomto smyslu prostě štěstí.

— Které jídlo na vás udělalo největší dojem?

— První, na co jsem si vzpomněl, byl výlet s rodiči do Španělska. Seděli jsme na břehu moře a přinesli nám obrovskou káď fantasticky lahodné paelly! To byl asi nejživější gastronomický zážitek. Nic mě nezaujalo víc než toto jídlo.

— Zkoušíte rádi něco takového, když chcete i bojíte?

— V tomto ohledu jsem zbabělec, jeden z lidí, kteří nebudou zkoušet příliš nečekané a extrémní věci. Tady jsem dost konzervativní, strašně se bojím otravy, protože tenhle hloupý stav nesnáším. Proto nebudu experimentovat. Ať je jídlo známé, ale zároveň chutné.

— Pamatujete si, v kolika letech jste se naučili vařit?

– Asi když jsem začal žít sám. Zdá se mi, že každý se v tomto životním období tak či onak učí tomuto řemeslu. Ale neřekl bych, že vaření je moje silná stránka. Ano, umím vařit ta nejobyčejnější jídla, ale rozhodně ne michelinská jídla.

— Pamatujete si svůj první zážitek?

— První jídlo jsem připravoval v páté třídě na porodní hodině a pokud se nepletu, byly to tvarohové koláče. Nepamatuji si, jak dobře dopadly, ale rozhodně byly snědeny.

—Čím vás dospělí v dětství rozmazlovali? Na co nejraději vzpomínáte?

— Nejchutnější jídla z mého dětství jsou ta, která jsem jedl každé léto u babičky. Pamatuji si knedlíky s tvarohem, které babička připravovala vlastníma rukama. Tyto knedlíky naplnila smetanou a cukrem a bylo to skvělé! Moje babička také vařila dušené brambory na smetaně a omeletu, také se smetanou. Nedivte se, jen moji prarodiče vedli vlastní domácnost a všechny výrobky byly přirozeně domácí. Ale to nejchutnější, co si z dětství pamatuji, je sklenice čerstvého mléka a čerstvě upečený babiččin chléb… V životě jsem nejedla nic chutnějšího než tohle a je nepravděpodobné, že bych to ještě někdy zkusila. Je prostě nemožné napodobit jídla, která vařila moje babička, takže to ani nezkouším.

— A ještě musíte něco uvařit?

— Vařím velmi zřídka a je to pro mě extrémně těžká otázka. Mám náročný program, takže bohužel nemám skoro žádnou možnost vařit. Dělám to jen z velké inspirace. A nejčastěji, když dostanu hlad, půjdu na nějaké krásné místo a tam si dám snídani nebo oběd. Proto bych řekl toto: Umím vařit, ale nechci a mám možnost to nedělat. Takže v této fázi svého života jsem s vařením stále v pořádku.

— Je opravdu možné, že vás u plotny nezastihnou ani o víkendu?

— Víkendy? co to je? (Smích). Ale kdybych si je dala, určitě bych uvařila steak z lososa, kterého mám moc ráda. Připravím i zeleninový salát, dostanu sýr, olivy, bylinky a dobré víno. Vždy vařím striktně podle receptu, protože psaní není moje věc. Je pro mě pohodlnější otevřít si kuchařku nebo najít recept na internetu a vše zopakovat krok za krokem. V tomto ohledu si moc nevěřím, a pak se mi zdá, že všechno nejlepší už bylo vynalezeno a jsem ochotnější věřit lidem, kteří jsou v této věci větší profíci než já.

— Yano, můžeš nám říct, jak vaříš steaky?

—Rybu očistíme od šupin a nakrájíme na kousky silné asi dva centimetry. Osolte, poté posypte špetkou cukru, špetkou mletého zázvoru a okořeňte černým pepřem. Rybu dejte na plech, zalijte olejem a nechte asi dvacet minut marinovat. Dále pečeme naše steaky v troubě 30 minut na 200 stupňů. Dobrou chuť!

, fotografie z osobního archivu Yany Enzhaeva

(IA „Stolitsa“)